-1.png)
Pleteš se do malby je název výstavy, která představuje uměleckou spolupráci Petra Philippova a Larisy Gladysh. Larisa pochází z Krymu, Petr z Moskvy a oba žijí již několik let v Praze. Společně se poprvé potkali před rokem díky projektu Praha – hranice. Jeho smyslem je propojit výtvarné umělce pocházející ze zahraničí s cizinci žijícími na našem území tak, aby vytvořili společné dílo. Petr je vystudovaný malíř, naopak Larisa se výtvarnému umění nikdy nevěnovala. Vzájemně spolupracovat pro ně byla nová výzva.
Rozhovor s Larisou a Petrem
Jaké bylo vaše první setkání?
Larisa: Potkali jsme se u Petra v ateliéru a když jsem viděla jeho obrazy a skici musím říci, že mne hned oslovili. Úplně mě bily do duše! Cítila jsem se při všech dalších setkáních tak nějak lehce, snadno jsme se na všem domluvili. Od prvního setkání jsem věděla, co chci s Petrem dělat: inspirovat se jeho obrazy a podle nich uplést svetr. S tím záměrem jsem ho hned seznámila.
Petr: Měl jsem hodně skic z posledního roku a chtěl jsem je nějak využít. Všechny jsem je Larise ukázal. Neviděl jsem žádnou překážku v tom, aby Larisa podle některé mé skici upletla svetr, i když jsem si to neuměl představit. Ale cítil jsem, že mi Larisa rozumí.
Larisa: Ze skic obrazů, a bylo jich hodně, jsem si vybrala dvě, které pak Petr přemaloval na rozměrné obrazy. Nakonec jsem podle nich upletla dva svetry. A nevím, jak se to stalo, ale jeden je pánský a druhý dámský.
Petr: Obrazy mají jednoduché, jasné tvary. Jsou inspirované tradiční rustikální dřevěnou řezbou okenic. Přidal jsem barvy, ale kresba je stejná jako na okenicích.
Larisa: Chtěla jsem jen oživit to, co Petr vytvořil. Jako kdybyste nosili obraz na sobě a přitom z něho cítili to teplo a radost. Vzor pro pletení pojmenovaný Aran jsem dlouho hledala. Cítila jsem, že je v něm něco podobného s tím, co v sobě mají Petrovy obrazy. Aranské ostrovy je skupina ostrovů na západním pobřeží Irska, kde žijí rybáři a vzor se tam používá už po staletí. Pletli hodně teplé svetry, aby chránily rybáře. S kruhovými jehlicemi z nebarvené příze. Až do 70. let minulého století ji spřádaly ženy irských rybářů na kolovrátku z neprané vlny. Příze tak obsahovala ovčí tuk, který působil jako impregnace proti vnější vlhkosti.
Petr: Moje obrazy jsou pro mne trochu magie. Je to má národní duše, která mne následuje a já ji musím chránit. Cítím se jako její ochránce. To, co existuje jen v mé paměti, přenáším do reality. Chci, aby to dál žilo. Podle mě je tohle rustikální umění krásné a navíc to jsou mé kořeny.
Larisa: Upletla jsem svetry inspirované ruskými okenicemi v irském tradičním vzoru. Pocházím z Krymu, žiju v Praze a díky umění jsem spojka mezi ruskými a irskými kořeny!
